Kastrace feny - Negativa versus pozitiva

Majitelé fen musí dvakrát do roka řešit nepříjemnosti spojené s háráním(poševní výtoky, neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost apod.) Před nedávnem jsem narazila na zajímavý článek týkající se kastrace fen - Zdravotní aspekty kastrace fen

Kastrace feny - Negativa versus pozitiva
Kastrace feny je chirurgické odstranění vnitřních pohlavních orgánů.

Provádí se odstraněním vaječníků (ovariektomie) anebo vaječníků i dělohy zároveň (ovariohysterektomie). Důvodem pro její provedení jsou veškeré patologické stavy na vaječnících a děloze a jejich prevence, zastavení pohlavní aktivity, prevence nádorů mléčné žlázy, cukrovky, opakovaných falešných březostí (pseudogravidit), možných komplikací při porodu a také některé hormonálně podmíněné choroby. Kromě pozitivního vlivu na zdraví feny s sebou kastrace může přinést i určité komplikace. K nim patří hypoestrogenismus, močová inkontinence (neschopnost zadržet moč), obezita a samozřejmě rizika vyplývající z narkózy.
Pozitivní zdravotní aspekty kastrace fen

Nádory mléčné žlázy

Nejvýznamnější skupinou nádorových onemocnění fen jsou nádory mléčné žlázy. Více než polovina všech novotvarů se vyskytuje právě na mléčné liště. Mezi významné faktory pro jejich vznik a rozvoj patří steroidní hormony, které vznikají ve vaječnících (estrogeny, progesteron). Riziko se zvyšuje při používání některých léků na časné přerušení gravidity nebo potlačení pohlavního cyklu a také při pseudograviditě. Necelá polovina novotvarů mléčné žlázy je maligních, tedy zhoubných. Nejčastěji metastazují do mízních uzlin a plic, dále pak do jater, ledvin, srdce a kostí. Původně nezhoubné nádory se mohou časem zvrhnout ve zhoubné. Průměrný věk fen, u kterých se tyto novotvary vyskytují, je 8-9 let.

Právě kastrace je možnou prevencí výskytu nádorů mléčné žlázy. Při odstranění vaječníků před prvním háráním je riziko vzniku těchto novotvarů 1 %, po prvním hárání 8 %. Při kastraci po dalších říjích je vliv na omezení výskytu novotvarů již menší. Ideální je provést kastraci před anebo po prvním hárání.

Sanicell - Rakovina tlustého sřeva a mléčné žlázy, močové kameny u psa


Cukrovka

Diabetes mellitus představuje nejčastější hormonální onemocnění fen. Způsobuje ho nedostatek inzulinu nebo jeho nízký účinek. Jedná se o nemoc zvířat středního a vyššího věku, přičemž feny jsou postiženy asi dvakrát častěji než psi. Hlavní funkcí inzulinu je ukládání a přeměna cukrů, bílkovin a tuků. Příznaky diabetu se vyvíjejí obvykle pozvolna. Dochází ke zvýšenému močení a žíznivosti. I přes dobrou chuť k příjmu krmiva zvíře hubne a postupně se objevuje celá řada zdravotních komplikací. Neléčená cukrovka vede nakonec k úhynu.

Příčin vzniku diabetu je několik. U fen jsou to především pohlavní hormony - gestageny (progesteron a jeho deriváty). Endogenní (z těla pocházející) gestageny vznikají ve vaječnících a způsobují zvýšenou produkci růstového hormonu v mléčné žláze. Ten pak významně snižuje účinek inzulinu na glukózu. Slinivka břišní, kde se inzulin tvoří, musí výrazně zvýšit jeho produkci, aby se krevní cukr udržel na normální hladině. Takový stav nakonec může vést k úplnému vyčerpání a nevratné degeneraci slinivky. Ta už není schopna inzulin tvořit, a je proto nutné ho každý den podávat formou podkožních injekcí. Exogenní (do těla dodané) gestageny používané např. v preparátech na potlačení hárání jsou z hlediska vzniku cukrovky (ale i hnisavého zánětu dělohy anebo nádorů mléčné žlázy) vysoce rizikové a jsou poměrně častou příčinou tzv. iatrogenního (lékařem způsobeného) diabetu.

Kastrace patří u fen k významným preventivním opatřením vzniku cukrovky. Pokud se diabetes objeví v období po hárání a příznaky netrvají déle než tři týdny, může být kastrace i jediným terapeutickým zákrokem bez nutnosti celoživotního podávání inzulinu.

Patologické stavy pohlavních orgánů

Některým onemocněním pohlavních orgánů (cysty, nádory, záněty vaječníků a dělohy) lze účinně předcházet kastrací, případně je kastrace jednou z metod jejich léčby.

Nejfrekventovanějším onemocněním reprodukčního systému starších nekastrovaných fen je hnisavý zánět dělohy - pyometra. Jedná se o problém především starších fen, ale někdy se s ním setkáváme i u fen relativně mladých. Hnisavý zánět dělohy je také častou komplikací po aplikaci hormonálních přípravků (např. při přerušení březosti, při oddalování říje).

Pyometra zpravidla vzniká 1-3 měsíce po hárání. Vlivem ovariálních hormonů (estrogeny, progesteron) dochází k nadměrnému zmnožení a stimulaci děložních žlázek, jejichž hlenovitý sekret se v děloze hromadí. Hlen je ideálním prostředím pro bakterie, jež se v děloze v určitém množství vyskytují přirozeně, dochází k jejich přemnožení a charakter sekretu se mění v hnis. Vznikající toxiny se z děložního obsahu vstřebávají do krve a vyvolávají celkovou intoxikaci organismu. Při oddalování říje nebo přerušení březosti je mechanismus obdobný. Spouštěcím impulzem jsou ale v tomto případě hormony dodané do těla zvenčí, tedy lékařem.

Méně obvyklými příčinami hnisavého zánětu dělohy u fen jsou primární infekce, odumření plodu, zadržení placenty nebo poranění při porodu.

K hlavním příznakům pyometry patří zejména zvýšené močení a žíznivost, abnormální výtok z pochvy (pozor - jen u otevřené formy, kdy je průchozí děložní krček), zvětšování objemu břicha, deprese, nechutenství, zvracení.

Terapie spočívá buď v chirurgickém odstranění vaječníků a dělohy, anebo (v některých případech) v aplikaci antibiotik a léků, které zajistí vypuzení patologického obsahu z dělohy. Při konzervativním (medikamentózním) ošetření je úspěšnost léčby poměrně nízká a riziko recidiv naopak vysoké.

Prevencí vzniku pyometry je právě kastrace (ovariektomie je dostačující) a vyloučení ošetření estrogeny a gestageny. Snížení rizika představuje i dodržení hygienických zásad při krytí a porodu.

Falešná březost

Nebřezí feny mohou v období 2-8 týdnů po hárání vykazovat různě intenzivní příznaky březosti a porodu. Přesný mechanismus vzniku tohoto jevu není zcela znám. Ve většině případů dochází ke zvětšení mléčné žlázy a produkci mléka (laktace) a také k celkovým projevům gravidity (zvýšení žravosti, změna chování, zvětšování objemu břicha, připravování hnízda pro mláďata). Někdy je dokonce patrná imitace porodu. Nebezpečím je hlavně intenzivní laktace, kdy hrozí zadržení mléka a následný zánět mléčné žlázy.

Pseudogravidita je obvykle zvládnutelná uplatněním chovatelských opatření (snížení bílkovin v krmivu, dostatek pohybu, odstranění psích hraček apod.). V závažnějších případech je nutné přistoupit k medikamentózní terapii. Při opakujících se potížích s nepravou březostí se u starších a nechovných fen doporučuje ovariektomie, případně ovariohysterektomie.


Hormonální dysbalance

Některá onemocnění přímo souvisejí s hormony produkovanými vaječníky. K nejčastějším příznakům dysbalance (nerovnováhy) samičích pohlavních hormonů patří různé kožní potíže. Těmi jsou vypadávání chlupů, zvýšené množství pigmentu na některých místech kůže, zeslabení kůže a sekundární bakteriální infekce. Při nadbytku estrogenů z ovariálních cyst nebo nádorů může také docházet k poruchám pohlavního cyklu (prodloužené nebo permanentní hárání).

Terapie cyst na vaječnících se provádí buď hormonálními preparáty nebo chirurgickým odstraněním cyst, resp. vaječníků.

K možným následkům působení ovariálních steroidů náleží též zmiňovaná cukrovka, ale i méně známé onemocnění akromegalie. Jedná se o problém fen různého věku. Vzniká podobně jako diabetes mellitus nadprodukcí růstového (somatotropního) hormonu v mléčné žláze, a to na základě vlivu pohlavních hormonů. Nadbytek somatotropinu v tomto případě vede k otokům, zduřením měkkých tkání na hlavě, krku a zvětšování břicha. Zvířata se vyznačují hustou a nezvykle rychle rostoucí srstí a celou řadou dalších příznaků. Terapií volby je kastrace.


Zastavení pohlavní aktivity

Majitelé nekastrovaných fen se jednou či několikrát do roka potýkají s obdobím hárání. V případě chovných jedinců jde o periodu očekávanou, neboť právě v této době je možné nechat fenu nakrýt či inseminovat. Vidina štěňat, ať už jen pro radost, anebo pro zisk, převáží nad nepříjemnostmi spojenými s háráním. Pokud ale majitel potomstvo feny neplánuje, je pro něj hárání spíš obdobím samých negativ (poševní výtoky, neposlušnost, útěky, riziko nežádoucího nakrytí, příp. následná falešná březost apod.). Chovatel si pak často přeje potlačovat říji své feny hormonálními injekcemi (deriváty progesteronu) a tím si ušetřit starosti. Takovéto zásahy do organismu feny však představují vysoké riziko zdravotních komplikací (viz výše). Proto je v těchto případech lepší volbou fenu vykastrovat, anebo ji nechat hárat.


Negativní zdravotní aspekty kastrace fen

Rizika spojená s narkózou

Kastrace feny je chirurgický zákrok vyžadující celkovou anestezii. Ta s sebou může nést určitá rizika, jejichž míra závisí na celkovém zdravotnímu stavu, na předoperační přípravě, na druhu použité anestezie a na kvalitě monitoringu pacienta během operace. Je logické, že narkóza u mladé zdravé feny bude bezpečnější, než u starého zvířete s pokročilou pyometrou. Vždy je vhodné provést předoperační vyšetření: To zahrnuje minimálně hematologickou a biochemickou analýzu krve, případně i RTG hrudníku a EKG. U zvířat ve špatném zdravotním stavu je před vlastní operací nezbytná stabilizace (infúzemi, příp. dalšími léky, včetně podání antibiotik). Vlastní volba anestetik významně ovlivňuje míru možných komplikací. Preferuje se inhalační anestezie (nejlépe směs kyslíku, rajského plynu a isofluranu, resp. sevofluranu). Narozdíl od nitrosvalových injekcí ji lze dobře regulovat a představuje podstatně menší rizika. Inhalační anestezie se dá nahradit celkovou nitrožilní anestezií (např. propofolem) za podmínky dostatečného přísunu medicinálního kyslíku k pacientovi.

Stejně důležitý jako výběr anestetika je i monitoring pacienta při narkóze. Vitální funkce se sledují jednak klinicky, a také pomocí elektronických přístrojů, jakými jsou pulzní oxymetr, elektrokardioskop, analyzátor dýchacích plynů, kapnometr/kapnograf, analyzátor acidobazické rovnováhy a krevních plynů atd. Využití těchto moderních prostředků (inhalační anestezie vedená isofluranem s kvalitním monitoringem) pak umožňuje bez komplikací, anebo s jejich časným a úspěšným řešením, přežít narkózu i pacientům v kritickém stavu, např. s prasklou dělohou při pyometře.


Močová inkontinence, hypoestrogenismus

Výskyt močové inkontinence u kastrovaných fen je dáván do souvislosti s poklesem produkce estrogenů. Incidence je vyšší u starších fen větších plemen a u obézních jedinců. Projevy mohou mít různou intenzitu od nočního pomočování několikrát do roka až po neschopnost zadržet moč, která pak spontánně odkapává prakticky permanentně.

Medikamentózní terapie se dříve omezovala jen na podávání estrogenů. Daleko bezpečnější a účinnější se dnes jeví efedrin nebo fenylpropanolamin. Zřídka se používá chirurgická léčba či injekce teflonu do okolí močového svěrače pod kontrolou endoskopu.

Hypoestrogenismus je vzácné onemocnění projevující se ztrátou srsti v okolí zevních genitálií a řitního otvoru s přechodem na boky a břicho. U dlouhosrstých fen pozorujeme absenci pesíků, takže postižená místa vyvolávají dojem štěněcí srsti.


Obezita

Vykastrovaná fena má podstatně nižší spotřebu energie, a proto nezměněné dávky krmiva po kastraci vedou k ukládání přebytečné energie ve formě tuku. Řešením je snížení energetické hodnoty nabízeného krmiva, ovšem s dostatečným množstvím a vhodným poměrem ostatních složek. Tomuto účelu nejlépe vyhovují kvalitní komerční krmiva typu "light" anebo speciální veterinární diety pro psy trpící obezitou.


Rané pooperační komplikace

Ovariohysterektomie patří k náročnějším chirurgickým zákrokům v dutině břišní. Vyžaduje práci zkušeného týmu lékařů (hlavní chirurg, asistent, anesteziolog) a kvalitní materiální vybavení. Hlavními pooperačními komplikacemi jsou infekce a krvácení. Rizika jejich vzniku je možné minimalizovat dodržováním standardních postupů, nicméně zcela vyloučit je nikdy nelze. K naprosto nezbytným zásadám při operacích patří asepse, sterilita, antibiotická clona a dostatečné tlumení bolesti. Velmi důležitým opatřením v pooperačním období je použití ochranného límce, který zamezí olizování operační rány a její následné infekci nebo dehiscenci (rozestoupení).


Závěrem o kastraci fen

Stejně jako v životě není nic jen černé a bílé, tak i v otázce kastrace fen nelze vyřknout jednoznačný závěr, že kastrací se vyřeší všechny možné zdravotní potíže, a to bez jakýchkoliv případných komplikací. Nicméně z textu je zřejmé, že u jedinců, u kterých není záměrem zachování plodnosti, pozitiva velkou měrou převažují nad negativy. Kastrace je prevencí výskytu některých závažných onemocnění a může významně prodloužit plnohodnotný život vašeho psího kamaráda.



Související články:
Kastrace feny - Důvody, pozitivní zdravotní aspekty kastrace
Některá plemena psů mají vrozený sklon k nádorům, zjistili čeští vědci
Podpůrná léčba rakoviny u psů - Enzymoterapie 
Falešná březost u fen - příčiny, příznaky, rizika, léčba